Mí prarodiče jsou pašáci!

18. 11. 2017 15:37:38
Procházím se po domě, je ve mně malá dušička, je mi úzko. V tom domě jsem strávila celé svoje dětství. Krásné dětství. S babi a dědou v líbánkách i hádkách, ale vždy s nimi byla ve finále velká legrace.

Babi s dědou měli v podstatě takový malý statek. Prasata, králíky, slepice, kachny, nutrie, na půdě kočky, na dvoře psa Alíka. A pak nás, vnoučata, což byl taky pěkný zvěřinec :)) Zvlášť, když jsme se my, vnučky, kterých byla převaha ( osm vnuček a jeden vnuk ) sešly o letních prázdninách a z domu jsme babičce povětšinou udělaly kůlničku na dříví! Vyváděly jsme jako opice, štěkaly na sebe jak psi, kolikrát po nás zůstal pěkný nepořádek..holky, ale pěkná čuňata!

Babička, co by mladá dívenka, ukončila základní školu a byla chtě nechtě vržena do kolotoče, který obnáší život na velkém statku. Starala se o krávy, o koně, každé ráno vstávala ve čtyři hodiny, dojila čerstvé mléko a poté je společně se svým otcem rozvážela po třebíčském okrese. Zapřáhli koně do vozu, nanosili těžké konve s mlékem na vůz, usedli a celé dopoledne rozváželi. Za každého počasí! Téměř v každém domě nalili jejímu otci po panáku, tudíž musela jezdit s ním, aby vůbec s koňmi dojeli zpět domů. A hlavně, aby všichni poctivě zaplatili. Doma vypřahala koně, postarala se o jejich ustájení a krmení, předala mamince peníze a běžela s motykou na pole či s kosou na louky. V zimě byla "zapřažena" v kuchyni.

Večer, co by milovnice tance, hudby a zpěvu, si oblékla své jediné šaty, obula taneční střevíčky a vypravila se na tancovačku. Ať přišla v jakoukoliv hodinu, neexistovalo, aby nevstala v brzkých ranních hodinách a nepostarala se. "Přiď si, Mařenko, kdy chceš, ale ráno se postaráš!", říkávala její mamika ze zdviženým prstem, když se mladá Maruška oblékala do tanečních šatů.

A protože hezky a hlavně s láskou zpívala, doporučila ji učitelka do kostelního sboru. Dodnes si babi některé písničky s láskou zazpívá a pláče u toho..Už skoro neslyší, ale snaží se zpívat. A to je moment takzvané vody na dědův mlejn! "Bábo, te bes mohla učit vrány krákat!" Babi mávne rukou a zpívá dál..

"Mirečko, cely moje mládi bela velká dřina, ale přesto sme si snažile aspoň trocho to mládi užit. Já jsem s takovó láskó tancovala! A so ráda, že seš taky taková tanečnica, to máš po mně!

O dědovi už jsem psala, že je z kovářské rodiny a ač se velmi dobře učil, musel vykonávat, co by nástupce svého otce, kovářskou práci. Byl to fešák! Věřím, že nejedno dívčino srdce v okrese zůstalo po setkání s mladým kovářem Karlem, v poklidu..

Jsem ráda, že jsou oba stále mezi námi! I když už to v jeden čas bylo s dědou dost špatné. Dokonce i pan doktor naznal, že bychom měli dědu, i když je o něj poctivě a dobře postaráno, nechat v klidu odejít. Už jen ležel, skoro nikoho z nás nepoznával. Hodně zeslábnul, týden pobyl v nemocnici na kapačkách. Bylo mi hodně smutno. Zvlášť, když jsem nyní v Praze a nemám tolik času, kolik bych potřebovala, abych k nim zajela častěji. Přesto, když mi táta zavolal, že už je to špatné, sedla jsem na autobus a jela za nimi.

Oba spali. Byli ve stavu, kdy už jen leželi, synové jim nakoupili, donesli jídlo, ohřáli, nachystali do talířů, vnučky naklidily, postaraly se o základní hygienu, snacha vyprala prádlo..

Prošla jsem se potichu po domě. V kuchyni býval starý otoman, kde jsem lehávala, když jsem dlouhodobě stonala, babi vařila, pekla, smažila, v průběhu všeho mi měřila teplotu a podávala léky. Odpoledne se mnou ležela a četla mi pohádky. O letních prázdninách jsme byly se sestřenicemi u babi skoro celé dva měsíce, s výjimkou pobytu na letním táboře. Otevřela jsem starý kredenc a usmála se, když se mi ve vzpomínkách vybavila plechovka s bonbóny, které jsme tajně chodily mlsat.

Odtáhla jsem záclonu malého okýnka, které vede do zahrady. V létě jsme lezly s holkama okýnkem do kuchyně, abychom nemusely dům obcházet, podávaly jsme jím babičce zeleninu ze zahrádky, když vařila polévku. A taky jsme na tamní malé zahrádce věšely s babi fotbalové dresy, které babi právala.

V ložnici jsem otevřela skříň a od srdce se zasmála. Pořád jsme v té skříni kramařily, vytahovaly babiččiny šaty a kabelky, nastrojily se a v babiččiných botách na karmfleku jsme vyšly před barák a hrály si na modelky :)) Dovedu si představit jakou měli tehdy tamní sousedé zábavu!

Děda hodně četl, každé dopoledne, když babi vařila, seděl v obýváku na křesle a četl. Pak zapnul televizi a čekal, až babi zavolá ke stolu. A pak si dal svou cigaretku, odpoledního šlofíčka, po ranním krmení dobytka zkontroloval stav v chlívě, králíkárně, vzal Alíčka a šel na trávu. Večer vysypal drobné z hrnečku a šel do hospody na karty.

A my vnučky jsme babičce svou přítomností vyplňovaly večery a čekaly s ní na dědu.

A dnes...babi ví, že některá z nás přišla, ale už si moc nevybavuje, která z těch všech vnuček to vlastně je. Ovšem, poznává svá pravnoučata. Mou Anežku pozná vždycky. A pokaždé si přeje, aby jí Anežka zazpívala. Babi tak vzpomíná na svoje dětství. A protože Anežka i tancuje, chce, aby jí i něco občas zatancovala. Ze všech třinácti pravnoučat má velkou radost a nadšeně o všech mluví.

Děda už jen ležel, ani moc nemluvil, už si ani nepřál návštěvy. Hůř vidí, hůř slyší a chce svůj klid. A proto už ho pan doktor pomalu začal vyřazovat ze své kartotéky a div mu už pomalu nevystavil úmrtní list.

Bylo mi moc smutno. Moc..

A pak jednoho dne zavolal můj táta. Docela jsem se bála zvednout telefon..

"Představ si, děda! Přijdu k nim do obýváku, děda sedí na posteli, v ruce má hůlku a chce jít ven!! Říkám mu, dědo, venku je zima a nemůžeš chodit! Lehni si, já tě přikryju a uvařím ti čaj."

"Co bech ležel, už sem se naležel dost! A nechco čaj, ten už nemužo ani cejtit! A já že nemužo chodit?! Dem ven!!! A jestli je tam zima, dé mi tepláke, svetr a dem na dvur!"

A tak taťka dědu obléknul, pomohl mu vstát, děda se opřel o hůlku a štrádoval si to na dvůr! Babi mu prý nadávala, že prochladne, ale děda se nedal!

"Copak so ňáká hóžvička, bábo?! Dé pokoj, lehni a spi, já do ven!"

Zázrak!

Kdykoliv volám tátovi, neslyším nic jiného, než že oběma náramně chutná, mají se královsky a těší se na Vánoce :)

Nedávno oslavila babi úctyhodných osmaosmdesát, dědovi bude v únoru třiadevadesát. Věřím, že tu stovku s nimi ještě pořádně zapijeme!! :)

Autor: Mirka Švarcová | sobota 18.11.2017 15:37 | karma článku: 31.10 | přečteno: 992x

Další články blogera

Mirka Švarcová

Zatahuji oponu

Bude mi čtyřicet. Nejvyšší čas se nad sebou zamyslet? Nejvyšší čas se chovat jako zralá žena? Nejvyšší čas mít další dítě, dokud ještě můžu? Nejvyšší čas na změnu v osobním životě....?

25.11.2018 v 23:28 | Karma článku: 24.24 | Přečteno: 699 |

Mirka Švarcová

Může se celebrita v klidu vykakat?

A máme tu jitrničku jakou svět neviděl! Celebrita s velkým "C" byla přistižena inflagranti! Muž, ke kterému se jistě otočí každá žena. Atletická postava, jiskrný pohled, kouzelný úsměv, příjemný hlas, úspěšný sportovec...

11.8.2018 v 22:07 | Karma článku: 23.68 | Přečteno: 1000 | Diskuse

Mirka Švarcová

V roli Jiřinky Bohdalové aneb proč bychom se nebavili..

"Běž na DAMU a já se zúčastním soutěže Miss ČR", říkávala mi spolužačka Lenka, kterou jsem přemlouvala, aby se přihlásila do soutěže Královny krásy. Vysoká, štíhlá, krásná, milá, inteligentní holka. Prostě jasná vítězka!

28.4.2018 v 17:59 | Karma článku: 11.31 | Přečteno: 801 | Diskuse

Mirka Švarcová

Lidi, chleba a mléko za pár korun už prostě nebude!!

A ani ta jistota práce, kterou si všichni pracující tolik přejí už se nevrátí. Nepřešlapujme na jednom místě a nedoufejme, že by se ještě staré "dobré" časy ( jak pro koho ) mohly vrátit!

21.4.2018 v 14:02 | Karma článku: 24.30 | Přečteno: 1099 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Radka Kielbergerová

Smuteční řeč o pěstování jabloní, ohlédnutí za hořící pochodní

Odprodám tu část smutného příběhu, jehož jsem byla malou součástí. Dvěma lidem z mého okolí odešel ze světa dobrovolně syn. Na den, kdy se to stalo, nikdy nezapomenu, na smuteční řeč, o níž půjde, také ne. Cosi k Janu Palachovi.

20.1.2019 v 13:56 | Karma článku: 14.29 | Přečteno: 285 | Diskuse

David Dvořák

V roce 1989 chtěl Západ naše trhy ... a ne nám pomoci.

Máme západní ceny, východní platy, jsme potravinové smetiště – protože nám ten šunt prý chutná a za vodu, která nám tady naprší, platíme povětšinou Francouzům. Zapomněl jsem na něco z našich úspěchů?

20.1.2019 v 13:13 | Karma článku: 36.49 | Přečteno: 1074 | Diskuse

Libuše Palková

Bludiště

Dovedla jsem svou skupinku turistů k pokladně do bludiště na Petříně, koupila lístky ale dovnitř jsme s nimi nešla. Slíbila jsem jim, že na ně počkám venku a dám si zatím kafe. Cítila jsem že si potřebuju od lidí trochu odpočinout

20.1.2019 v 12:52 | Karma článku: 13.34 | Přečteno: 713 | Diskuse

Jaroslav Nedobitý

Malorážka CZ 457 – potomek slavného rodu

Prapředkem modelové řady 457 vyráběné českou Zbrojovkou není nic jiného než slavná puška ZKM 451. Nové modely CZ 457 by jistě rády navázaly na úspěchy předchozích sérií a zatím k tomu mají všechny předpoklady.

20.1.2019 v 11:34 | Karma článku: 14.29 | Přečteno: 536 | Diskuse

Jan Klar

Deník spisovatele - můj velký coming out

Jak vlastně bych měl psát svůj deník? Určitě by to měl být záznam toho, co mi bezprostředně prochází hlavou, bez větší korekce, v opačném případě to bude vyumělkované.

20.1.2019 v 8:35 | Karma článku: 6.56 | Přečteno: 198 | Diskuse
Počet článků 156 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2547

Jsem žena milující dobré víno, hudbu, tanec a bábovku! :)

 

Najdete na iDNES.cz