Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Hluboce se Vám klaním, paní Čáslavská

7. 08. 2016 14:48:01
Zhlédla jsem dokument režisérky Olgy Sommerové o olympijské Královně, paní Čáslavské. Plakala jsem..z lítosti, z radosti, ze smutku..

Zajímají mě dokumentární pořady, především časosběrné. Dávám přednost událostem druhé světové války, porevolučnímu období České republiky, snad proto, že jsme na gymnáziu skončili učivo dějinami druhé světové války. Jaký to byl pro mě šok, když jsem obdržela maturitní otázky z dějepisu a polovina z nich se týkala hospodářské krize padesátých let, dějin let šedesátých, o 21. srpnu 1968 jsem nevěděla zhola nic! A období normalizace...co to je za slovo, ta normalizace?! Plácali jsme se v pravěku, ve středověku, ale o období komunismu, celých dlouhých 40 let vlády jedné "velké strany", o tom nepadlo v hodinách dějepisu ani slovo! Jak smutné..

Byly nám doporučeny knihy, které jsme si měli k maturitním otázkám prostudovat, ale že bych ve svých osmnácti letech, kdy jsem byla čerstvě zamilovaná, měla zrovna chuť studovat období Pražského jara, to jako děkuji pěkně. Nakonec jsem stejně maturovala z otázek, týkajících se období středověku, tak jsem to nějak "okecala". S odřenýma ušima za čtyři...ach to hloupé mládí, zvlášť u holek, ke všemu zamilovaných, to je též smutné..:))

Postupem času jsem se začala zajímat o knížky v malé knihovničce mého dědy. Vyptávala jsem se a děda mi se zájmem vyprávěl. Sám, jako malý kluk zažil druhou světovou válku na malé vesnici, ale nikdy neměl možnost dozvědět se víc, o zvěrstvech, která páchal Hitler se Stalinem, o politických událostech za vlády prezidenta Beneše, apod. Tak si o nich s velkým odstupem času četl. A svým vyprávěním se děda postupně dostal až k událostem komunismu. Děda si povzdechl. "To je tak těžky vysvětlit ti, Mirečko, o čem vlastně komunizmus bel a je dneska..jen se divim, že je některy lidi ještě volijou."

A po dalším vyprávění, tentokrát manželovy babičky, jejíž muž, pan Antonín Švarc, byl komunistickým vězněm, zapojil se do akce "Světlana" ( http://probozice.blogspot.cz/2016/05/svetlana-nekolik-temnych-mist-v-pripadu.html ), jsem si postupně utvářela "obraz" té doby. Doby, o které ve škole nepadlo ani slovo. Protože nikdo nezpracoval osnovy, dle kterých se mělo o komunismu učit. Nikdo nezpracoval materiály, ze kterých by studenti mohli čerpat. Neměla to být, po pádu komunismu, mimo jiné, jedna z dalších hlavních důležitých otázek, které se měly především řešit? Výuka ve školách?

No nic, to už bych zašla zase úplně někam jinam. To vše, jen tak na okraj. Především mi jde o to, že, ač jsem prožila dětství v období normalizace, kdy jsme ve škole malovali Aurory, nosili suvenýry ze SSSR, zúčastňovali jsme se vědomostních soutěží "Poznej CCCP" ( kterou jsem mimochodem v první třídě vyhrála, naučila jsem se odpovědi nazpaměť ), bylo nám vštěpováno, že komunisté dali lidem práci, nové byty, byl takový ten, na první pohled "klid a mír" ve světě, je mi z toho všeho kolem do pláče ( mírně řečeno ).

Neměli jsme ani potuchy o opravdových událostech, o opravdových Osobnostech, měli jsme "zatemněné" mozky. Protože to tak soudruzi chtěli.

Zhlédla jsem mimo jiné dokument o Věře Čáslavské. Chvílemi jsem měla husí kůži, chvílemi jsem plakala. Na jedné straně sestřihy z olympiád, radost, sláva, obdiv, prostě "naše Věra", na straně druhé momenty, kdy paní Čáslavská vypovídá o utrpení, které zažívala, poté, co odmítla odvolat souhlas, který ztvrdila svým podpisem pod manifestem 2000 slov. Slzy v očích přítelkyně paní Věry, která ji nikdy nezradila a byla po jejím boku v dobách nejhorších, kdy slavná olympionička myla výlohy obchodů. Pláče a s velkou bolestí v srdci, s velkým zklamáním, vypráví i paní Věra. Naštěstí svitla naděje v podobě trenérské činnosti v Mexiku.

Po listopadové revoluci přichází spolupráce s prezidentem Václavem Havlem, přichází zasloužená ocenění, například v podobě nejvyššího japonského Řádu vycházejícího slunce, Medaile za Zásluhy, apod. Odlétá do Mexika na pozvání svých bývalých žákyň, se kterými se setkává po dlouhých 30 letech. Je královsky vítána, zaslouženě. Aby vzápětí přišel "pád" nejhorší, syn je odsouzen za vraždu svého otce, média paní Čáslavskou doslova bičují a ta se stahuje do ústraní. Po dlouhých letech se nakonec ukáže na veřejnosti, aby předala cenu další královně sportu, Martině Sáblíkové. Veřejně přiznává, že je její velkou fanynkou a obdivovatelkou, že v ní vidí bojovnici, jakou byla ona sama.

A já brečím jako želva. Cítím z paní Čáslavské obrovskou sílu, upřímnou lásku v srdci, nejen ke sportu, vidím po dlouhé době na televizní obrazovce Osobnost, o které jsem doposud nevěděla skoro nic. Jen to, že společně s panem Emilem Zátopkem, jsou jedny z největších a nejslavnějších osobností sportovních dějin.

Děkuji všem tvůrcům filmů, dokumentů, různých publikací, spisovatelům o dějinách komunismu, za zprostředkování pravdy, zvláště o osobnostech, které zůstali OSOBNOSTMI i v této velmi těžké existenční době.

Jak by asi vypadal život slavné olympioničky paní Čáslavské, kdyby sbírala zlaté medaile na olympijských hrách dnes? Myla by výlohy obchodů, jen proto, že zabojovala pro pravdu?

Přála bych si vidět na televizní obrazovce českého sportovce na olympiádě v Riu, který bojuje o zlatou medaili se stejnou radostí a láskou ke sportu, se stejnou sílou a poctivostí, s jakou bojovala paní Věra Čáslavská.

Paní režisérce Olze Sommerové děkuji za dokument Věra 68.

Autor: Mirka Švarcová | neděle 7.8.2016 14:48 | karma článku: 28.55 | přečteno: 1076x

Další články blogera

Mirka Švarcová

Mí prarodiče jsou pašáci!

Procházím se po domě, je ve mně malá dušička, je mi úzko. V tom domě jsem strávila celé svoje dětství. Krásné dětství. S babi a dědou v líbánkách i hádkách, ale vždy s nimi byla ve finále velká legrace.

18.11.2017 v 15:37 | Karma článku: 30.40 | Přečteno: 839 | Diskuse

Mirka Švarcová

O podlaháři, topenáři a kuchyňáři aneb kluci v akci

Jsou to partneři tří ženských, které byly pozvané svou kamarádkou na kolaudaci domu. Napekly jsme, nakoupily víno a vyrazily se svými idoly do našeho letitého snu, krásného, pohádkového domu se zahradou..

17.11.2017 v 17:16 | Karma článku: 15.21 | Přečteno: 616 | Diskuse

Mirka Švarcová

Divadelní zážitek s vůní smažených kuřecích křidélek

Po velmi dlouhé době si oblékám elegantní sukni, rudý roláček, který ovoním vůní Chanel, z krabice v komoře vytahuji černé botky na vyšším podpatku, plné rty učiním plnějšími, zvýrazním jejich barvu sytě rudou..

14.10.2017 v 16:22 | Karma článku: 37.43 | Přečteno: 4582 | Diskuse

Mirka Švarcová

Téměř v každé třídě mateřské školy se najde jeden malý Vašík Klausů

Už nějaký ten pátek lektoruji v pražských mateřských školkách, společně s kolegyněmi, o zdravé výživě, o hygieně a správné životosprávě a o první pomoci. Cílem je vzdělávat děti zábavnou formou.

10.10.2017 v 17:37 | Karma článku: 20.85 | Přečteno: 1551 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Jan Tichý(Bnj)

Mně taky, ale jinak!

O kampani „me too“ toho bylo popsáno dost. Někdy negativní pohled, zážitek nebo děj, přinese rozhodnutí ke změně přístupu a snaze udělat to jinak. Třeba na to jít úplně opačně.

24.11.2017 v 18:30 | Karma článku: 5.13 | Přečteno: 216 | Diskuse

Martina Studzinská

Dáma minimálně s dvěma P

Pořádkumilovnost a vstřícnost. Takové dobré vlastnosti. Ale někdy se jimi jejich nositel/ka dokáže těm kolem doslova zprotivit. Nevěříte?

24.11.2017 v 16:53 | Karma článku: 6.14 | Přečteno: 271 | Diskuse

Jiří Turner

Tak soudržky a soudrzí, karty na stůl!

Vždy mě pobaví, když po zveřejnění článku, kterým vyjadřuji svůj názor na komunisty a jim podobné, se mě soudruzi a jejich sympatizanti snaží v diskusi napadat tak, aby nemuseli veřejně odtajňovat své přesvědčení. A to mě těší.

24.11.2017 v 16:51 | Karma článku: 16.84 | Přečteno: 545 | Diskuse

Milan Šupa

Co jsou Zákony Boží?

Zákony Stvořitele nemohou být zákony, pocházejícími od lidí, ale musí být Zákony přírodními. Zákony vesmírnými, nebo univerzálními.

24.11.2017 v 15:15 | Karma článku: 10.35 | Přečteno: 177 | Diskuse

Pavel Nitka

Má svoboda v předposledním roce normalizace aneb Jak jsem se bál medvěda

A kdo by se taky té šelmy nebál? Je to velké, má to drápy, má to zuby, rychle to běhá a dokonce to leze i po stromech. A když to kousne, tak to hodně bolí. Alespoň jsem o tom něco četl...

24.11.2017 v 14:30 | Karma článku: 9.45 | Přečteno: 190 | Diskuse
Počet článků 146 Celková karma 24.45 Průměrná čtenost 2533

Jsem žena milující dobré víno, hudbu, tanec a bábovku! :)

Děkuji bloggerovi Kájovi Pazderkovi za foto..



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.